Ladislav Lázňovský, zástupce akademického senátu ČVUT a Hugo Kysilka, delegát ČVUT v SK RVŠ v několika řádcích popsali konferenci KAS 3.0 svýma očima. Můžete tedy zavzpomínat s nimi.

Setkání jiného druhu? Ne! Prostě SK RVŠ

Aneb pohled studenta, který se zúčastnil poprvé

Ladislav Lázňovský

Každý z nás to někdy zažil. Chvíle, kdy přislíbíte účast na akci, na kterou úplně nechcete. Znáte mnoho důvodů proč ne a velmi málo důvodů proč ano. Co rozhodne? v případě pozvání na konferenci a výjezdní zasedání SK RVŠ to bude buď zvědavost, anebo povinnost. Tak to bylo i se mnou, když ona pozvánka dorazila. Můj kolega ze senátu, který měl zkušenost s jarním workshopem v Hradci Králové, se na konferenci těšil. Z jeho slov jsem pochopil, že to není zas až tak špatné. Minimálně mohu doplnit náš tým z ČVUT. Z jistých zdrojů se mi doneslo, že akce SK RVŠ nepatří mezi ty hojně navštěvované a populární. Jejich povaha a podstata není zrovna dvakrát přitažlivá. Mnoha studentům se při představě, že by měli něco řešit, poslouchat a nedej bože o něčem diskutovat a rozhodovat, vyobrazí na obličeji známka velkého znechucení. Doba, v které dnes žijeme, konkrétně 25 let od sametové revoluce, neoplývá mnoha aktivními studenty, kteří mají i jiné zájmy než jen volnočasové soukromé aktivity a onu pracovní náplň, která z nich dělá studenty. V mém případě to chtělo nutnou dávku oné povinnosti se špetkou zvědavosti a přemluvit se k účasti. Přemluveno!

Letošní konference se konala v krásném a historickém prostředí krajského města, které se může pyšnit největším čtvercovým náměstím v naší hezké zemi, dobrým pivem a pohostinností. Program konference byl zajímavý, a v důsledku i prospěšný pro mé názory a vnímání. Workshopy, které jsem absolvoval, mě obohatily a navnadily na určitou míru spolupráce. Studenti, kteří se zúčastnili, vytvořili skvělou atmosféru. A to nejen během konference, ale i ve večerních hodinách. Myslím, že na mnoha frontách došlo k prohloubení vztahů. Rozhodně i těch neoficiálních. Jen dodám, že samotná konference mě mile překvapila a potěšila. Hlavní zkouška mého panictví ohledně SK RVŠ přišla ve třech vlnách. Ve dvou, které vyplaší, a v jedné, která potěší. První a velmi děsivá se dostavila v podobě zasedání pléna SK RVŠ, které následovalo po ukončení konference a zlatavé návštěvě budějovického pivovaru. Ten sobotní večer mi zůstane dlouho v paměti. Atmosféra toho večera byla na hony vzdálená stavu připomínajícímu idylku. Řešení mnoha procesních záležitostí se zvrhlo v slovíčkaření a písmenkovou. Hlasování a debata ohledně zahraniční strategie zas pro změnu v ukázku nepřipravenosti některých delegátů a její schválení málem ztroskotalo na tom, že někteří zapomněli na možnost aktualizovat. Jednoduše řečeno, pokud bych byl delegát nováček, tak se asi už nikdy nevrátím. Má mysl trpěla. Druhá vlna přišla později večer, kdy se rozvinula s některými zástupci a hosty debata o podobě studentské politiky na národní i univerzitní úrovni. Jsem idealista! Ano jsem. Přístup, který je běžný na nemalé části našich univerzit, mi nesedí. Racionalita, důraz na rozvoj a porozumění je silnější a prospěšnější směr než kdejaká politická dohoda. Po mnoha desítkách minut úporné diskuse, kdy mé idealistické nitro (někdo to může nazvat naivismem) bylo pod velmi silným tlakem současné reality, jsem málem rezignoval. Téměř na vše. Naštěstí pro mě, tuto debatu ukončil neúprosný čas. Následoval den druhý a druhé kolo zasedání pléna komory. To už se naštěstí vedlo v informativním duchu. Nejvíce mě ten den zaujal návrh na omezení počtu funkčních období. Počet není pro účely tohoto textu potřebný, ale potřebná je myšlenka tohoto návrhu. Myšlenka, že i ten, který chce pracovat pro národní reprezentaci studentů, nemusí mít nutně funkci a hlasovací právo skrze nespočet funkčních období. Kvalitní práci v náš prospěch můžeme produkovat i mimo plénum. Odbornost, kterou většina členů má, může být prezentována na základě dobrovolnosti a externího členství. Komora si tak může uchovat tyto kvalitní lidi a otevřít se novým studentům a jejich odhodlání, nápadům a myšlenkám. Různorodost je vždy prospěšná a inspirující. Je to síla, které by se měla dát šance, aby se projevila naplno!

Třetí podoba měla velmi příjemnou tvář. Byl to běžný, obyčejný kontakt se studenty, kteří neberou všechno absolutně vážně, kteří si zachovávají zdravý odstup a otevřenou mysl. Tito studenti byli přítomni po celou dobu konference a zasedání. Tito studenti dávali komoře lidskou tvář a lépe uchopitelný tvar. Těmto studentům jsem hluboce zavázán za to, že jsou a že mi vlastně pomohli pochopit zásadní věc. Komora není jenom o těch dravých rybách, ale i o těch, kteří pracují v ústraní, plní zadané úkoly a zajišťují, aby se ten cirkus nezhroutil. Těmto studentům patří velký dík za to, že mi ukázali možnost, jak rozvíjet mé ideály, ve které věřím, i na této půdě.

Závěrem chci poděkovat organizátorům za skvělou práci, kterou odvedli během konference a výjezdního zasedání. Taktéž se musím pochlubit, že ač mohou některé mé dojmy ze zasedání působit velmi chmurně, nakonec mě to neodradilo, ale rád se vrátím. Dokonce budu usilovat i o to, abych se stal externím členem a pomohl rozvíjet naši národní reprezentaci studentů.

 

Mimo záznam

Hugo Kysilka

Možná se ptáte, jak probíhalo budějovické symposion mimo záznam fotoaparátů, veřejných příspěvků účastníků na facebooku či příspěvků v tomto sborníku. Tento příspěvek by Vás, vážení čtenáři, měl provést Českými Budějovicemi v době konference bez jakýchkoli příkras.

Bohémství v barech, satanismus ve sklepích a mysticismus na zasedáních ztělesněný předčítáním středověké poesie a rozpravami v zapomenutých jazycích. Tajnosti, konspirace a litry absintu proteklé hrdlem za zvuku esoterické hudby. Současně probíhající zasedání zednářské lóže a skupiny rosekruciánů, se kterými senátoři a delegáti SK RVŠ sdíleli víno a obětovali zvěř na oltáři poznání. Ohořelé budějovické budovy, pobořená fontána na náměstí a delegáti SK RVŠ pobíhající v kostýmech drůbeže. Studenti soutěžící v běhu s vajíčkem na lžíci, senátoři zápasící v bahně. Za svitu úplňku všichni hodující v antickém stylu.

Dobrá, povím Vám pravdu, nebylo to tak. Možná je to škoda, možná se můžeme poučit jak naše seance vylepšit, ale spíše by se dalo říct, že se konference vydařila. Přestože byl občas někdo méně oblečen, než vyžadovala společenská konvence, či někdo svým oděvem ozařoval zrak delegátů, konference byla decentní, nikoli dekadentní. Diskuse, workshopy, pivovar a mnoho řečeného, mnoho projednaného, ale zároveň mnoho nevyřčeného a nedořešeného. Konference to nebyla první ani poslední, práce delegátů ani senátorů nekončí a ještě je mnoho co udělat.

Doufejme, že se všichni potkáme při společném díle a při dalších konferencích. Rovněž se domnívám, že tato konference by měla být referencí a vzorem pro všechny další akce SK RVŠ.